Dědictví dětí: Co byste měli vědět?

Dědické právo v České republice

Děti patří mezi takzvané neopomenutelné dědice a mají v českém dědickém právu silné postavení. To znamená, že ze zákona dědí i v případě, že je rodič v závěti opomene. Výše jejich dědického podílu se liší podle toho, zda dědí ze zákona, nebo z závěti, a také podle toho, s kým dědí. Pokud rodič sepíše závěť a dítě v ní opomene, náleží mu alespoň jeho tzv. nezbytný dědický podíl. Ten činí v případě jednoho dítěte polovinu a v případě dvou a více dětí dvě třetiny z toho, co by dětem náleželo ze zákona. Nezbytný dědický podíl je možné snížit pouze v případech stanovených zákonem, například pokud se dítě o rodiče nezajímalo. Děti dědí stejným dílem, ať už se jedná o děti vlastní, osvojené nebo manželovy z předchozího vztahu. Důležité je pamatovat na to, že dědické právo je komplexní oblast a je vždy vhodné obrátit se na odborníka, který vám poskytne konkrétní informace a pomůže vám s řešením vaší situace.

Děti jakožto dědici prvního stupně

Děti jakožto přímí potomci patří mezi dědice první dědické třídy. Dědí stejným dílem, a to bez ohledu na to, zda se narodily za trvání manželství, mimo něj, nebo byly-li osvojeny. Právo dědit z pozůstalosti po rodiči mají i děti zletilé, a to ve stejném rozsahu jako děti nezletilé. V případě, že některé z dětí zemřelo před zůstavitelem, dědí jeho potomci, tedy vnoučata zůstavitele. Důležité je zmínit, že dědická práva dětí jsou chráněna zákonem, a proto se jich nelze platně vzdát ani za života zůstavitele. I kdyby rodič sepsal závěť, ve které by své děti opomenul, ty se můžou domáhat svého dědického práva soudně. Výjimkou je vydědění, které je ale možné pouze z taxativně uvedených důvodů stanovených občanským zákoníkem. Děti se tak stávají nedílnými dědici a dědí všechen majetek zůstavitele, pokud se v daném případě neuplatní závěť, nebo dědické právo manžela/manželky.

Podíl na dědictví pro potomky

Děti patří mezi takzvané neopomenutelné dědice a mají nárok na svůj díl dědictví i v případě, že by je zůstavitel v závěti opomenul nebo vydědil. Zákon jim totiž garantuje podíl na dědictví, takzvaný legitimní podíl. Pro potomky zůstavitele, tedy děti, vnuky, pravnuky atd., činí legitimní podíl v případě, že dědí jeden z rodičů, polovinu jejich zákonného dědického podílu. Pokud nedědí žádný z rodičů, činí legitimní podíl pro potomky dvě třetiny jejich zákonného dědického podílu. Legitimní podíl je minimální část dědictví, na kterou mají potomci nárok bez ohledu na vůli zůstavitele. Pokud by jim zůstavitel v závěti odkázal méně, než činí jejich legitimní podíl, mají právo se domáhat jeho doplnění. Je však důležité si uvědomit, že legitimní podíl se týká pouze potomků zůstavitele. Ostatní dědicové, jako jsou manželé, rodiče nebo sourozenci, na něj nemají nárok. Informace o dědickém právu dětí a legitimním podílu jsou důležité pro všechny rodiče, kteří chtějí mít jistotu, že jejich potomci budou po jejich smrti zajištěni. V případě nejasností je vždy vhodné obrátit se na odborníka, například na notáře, který poskytne podrobné informace a pomůže s vyřízením všech náležitostí.

Vyloučení z dědictví

Děti patří mezi takzvané neopomenutelné dědice a náleží jim ze zákona povinný díl. To znamená, že i pokud by je rodič v závěti opomenul nebo vydědil, mají nárok na určitou část dědictví. Výše povinného dílu se liší podle toho, kolik dětí dědí a zda dědí i manžel či manželka zůstavitele. V případě jednoho dítěte činí povinný díl polovinu z toho, co by dítě dědilo ze zákona, u dvou a více dětí pak dvě třetiny. I když má zůstavitel právo sepsat závěť dle svých představ, nemůže zcela opomenout své potomky.

Vlastnost	Dědické právo dětí v ČR
Dědická posloupnost v případě absence závěti	Děti dědí ze zákona, a to rovným dílem.
Vyloučení z dědictví	Dítě lze z dědictví vyloučit pouze ze zákonných důvodů (např. úmyslný trestný čin spáchaný na zůstaviteli).
Nezbytný dědický podíl	Nezletilým dětem náleží alespoň ¾ jejich zákonného dědického podílu. Zletilým dětem náleží alespoň ¼ jejich zákonného dědického podílu.

Vyloučení z dědictví, tedy vydědění, je možné pouze ze zákonem stanovených důvodů. Mezi tyto důvody patří například to, že se potomek o zůstavitele nestaral, i když to zůstavitel potřeboval, nebo že se dopustil závažného trestného činu proti zůstaviteli. Vydědění musí být provedeno písemnou formou a musí být uvedeno v závěti. Je důležité si uvědomit, že vydědění je krajním řešením a mělo by být využito pouze ve výjimečných případech. Vždy je vhodné zvážit i jiné možnosti, jako je například sepsání závěti s odkazem.

Dědění nezletilých dětí

Děti patří mezi dědice první dědické třídy a dědí ze zákona, pokud zůstavitel nesepsal závěť. Nezletilé děti mají ze zákona zajištěno, že zdědí alespoň tolik, kolik činí jejich neopomenutelný podíl. Ten činí u jednoho dítěte polovinu a u dvou a více dětí dvě třetiny jejich zákonného dědického podílu. Dědictví nenabývá nezletilé dítě samo, ale jeho jménem jej spravuje zákonný zástupce, kterým je zpravidla rodič. O běžných záležitostech týkajících se majetku dítěte rozhoduje zákonný zástupce sám, avšak k nakládání s ním potřebuje souhlas soudu. Ten je nutný například při prodeji nemovitosti nebo jiného majetku vyšší hodnoty. Soud dbá na to, aby byl majetek dítěte řádně spravován a aby nedošlo k jeho znehodnocení. Informace o dědickém právu dětí a o tom, jak postupovat v případě dědictví nezletilého dítěte, poskytují specializované právní poradny a advokáti.

Dědické řízení s nezletilými

Dědické řízení se stává o to složitějším, pokud jsou dě

Odmítnutí dědictví za dítě

Děti patří mezi takzvané neopomenutelné dědice a náleží jim ze zákona podíl na dědictví po rodičích. V některých případech však může být dědictví zatíženo dluhy a jeho přijetí by pro dítě znamenalo spíše zátěž než užitek. V takové situaci mají rodiče, případně zákonní zástupci dítěte, možnost dědictví za dítě odmítnout. Odmítnutí dědictví za dítě musí být provedeno s povolením soudu, který zároveň dbá na to, aby odmítnutí bylo v nejlepším zájmu dítěte. Soud při svém rozhodování zohledňuje výši aktiv a pasiv dědictví a posuzuje, zda by případné přijetí dědictví neohrozilo finanční situaci dítěte. Je důležité si uvědomit, že odmítnutí dědictví je nevratný krok a je proto nutné jej důkladně zvážit. Před rozhodnutím je vhodné konzultovat celou záležitost s advokátem specializujícím se na dědické právo, který rodičům poskytne komplexní informace o dědickém řízení a pomůže jim s posouzením všech aspektů dané situace. Odborník jim rovněž poradí s veškerými právními náležitostmi spojenými s odmítnutím dědictví za dítě a zajistí, aby celý proces proběhl v souladu se zákonem.

Dědická nezpůsobilost

Dědická nezpůsobilost je právní institut, který brání určitým osobám dědit po zůstaviteli. Dítě, které by jinak bylo dědicem, může být z dědického práva vyloučeno, pokud se prokáže, že se dopustilo závažného provinění vůči zůstaviteli. Mezi taková provinění patří například úmyslné usmrcení zůstavitele, těžká újma na zdraví nebo psychický nátlak. Dědická nezpůsobilost se vztahuje i na případy, kdy se dítě dopustilo trestného činu proti vůli zůstavitele s cílem získat dědictví. Je důležité si uvědomit, že dědická nezpůsobilost není automatická a musí být prokázána u soudu. Soud posuzuje každý případ individuálně a zohledňuje všechny okolnosti. Pokud soud rozhodne o dědické nezpůsobilosti, dítě nemá nárok na podíl z dědictví. Informace o dědickém právu dětí a případné dědické nezpůsobilosti jsou důležité pro všechny rodiče i děti. V případě nejasností je vhodné se obrátit na odborníka na dědické právo, který poskytne relevantní informace a rady.

Dědění v benefitních programech

Dědictví v oblasti benefitních programů se může zdát jako komplikovaná záležitost, ale ve skutečnosti se řídí stejnými principy jako ostatní formy dědictví. Pokud byl rodič účastníkem firemního benefitního programu, jehož součástí bylo i pojištění pro případ smrti, mají jeho děti nárok na vyplacení pojistného plnění. Toto plnění není součástí dědictví v tradičním slova smyslu a nevztahují se na něj tedy zákonné dědické podíly. Výše pojistného plnění se odvíjí od podmínek daného benefitního programu a pojištění. Děti by se měly obrátit na zaměstnavatele zesnulého rodiče nebo přímo na pojišťovnu, u které bylo pojištění sjednáno. Pro uplatnění nároku na pojistné plnění je obvykle nutné předložit úmrtní list rodiče a rodný list dítěte. Je důležité si uvědomit, že ne všechny benefity jsou dědičné. Některé benefity, jako například dovolená nebo sick days, jsou vázány na osobu zaměstnance a zanikají jeho smrtí.

0 Dědictví a dluhy

Děti patří mezi dědice první dědické třídy a dědí ze zákona, pokud zůstavitel nesepsal závěť. Dítě dědí stejným dílem jako manžel pozůstalého a rodiče zůstavitele, pokud dědí. V případě, že zůstavitel zanechal závěť, ale dítě v ní není uvedeno, má nárok na tzv. neopomenutelný podíl. Výše neopomenutelného podílu pro nezletilé dítě činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu, pro zletilé dítě pak jednu polovinu. Je důležité si uvědomit, že dědictví nezahrnuje pouze majetek, ale i dluhy. Pokud dluhy převyšují hodnotu majetku, dítě dědí i tyto dluhy. V takovém případě je možné dědictví odmítnout. Odmítnutí dědictví musí být provedeno do jednoho měsíce od doby, kdy se dědic o dědictví a o právu je odmítnout dozvěděl.

Dědické právo dětí je komplexní oblast, která vyžaduje odborné znalosti. Než se pustíte do řešení dědictví, poraďte se s advokátem, abyste se vyhnuli zbytečným komplikacím.

Jan Kropáček

1 Důležité lhůty v dědickém řízení

V dědickém řízení je nutné dbát na dodržení zákonných lhůt. Pro děti, jakožto dědice první dědické třídy, je klíčová lhůta pro podání prohlášení o přijetí či odmítnutí dědictví. Tato lhůta běží ode dne, kdy se potomek dozví o úmrtí zůstavitele a o tom, že dědictví mu náleží. Dědic má na toto rozhodnutí jeden měsíc. Pokud lhůtu pro podání prohlášení zmešká, platí, že dědictví odmítl, a to i v případě, že by na něj měl zájem. V některých případech, například pokud dědic v dané lhůtě nemůže prohlášení podat z vážných důvodů, je možné požádat soud o prodloužení lhůty. Kromě této lhůty existují i další, například pro vypořádání dědictví mezi dědici, pro podání žaloby o určení dědických podílů, a další.

2 Role notáře v dědickém řízení

Notář hraje v dědickém řízení, kde vystupují děti jako dědici, klíčovou roli nestranného a objektivního poradce. Jeho úkolem je chránit práva všech zúčastněných stran, a to i nezletilých dětí. Notář se seznámí s rodinnou situací a s vůlí zůstavitele vyjádřenou v závěti, případně se zákonnou dědickou posloupností. Na základě těchto informací dětem srozumitelně vysvětlí jejich dědická práva a povinnosti. Důležité je, že notář dohlíží na to, aby dědictví bylo rozděleno spravedlivě a v souladu se zákonem. Děti se tak s pomocí notáře dozví nejen o tom, co dědí, ale také o případných dluzích, které na ně z dědictví přecházejí. Notář jim pomůže s vyřízením veškerých formalit spojených s dědickým řízením, a to od sepsání prohlášení o přijetí či odmítnutí dědictví až po zápis do katastru nemovitostí. Jeho úkolem je zajistit, aby celý proces proběhl hladce a bez zbytečných průtahů.

3 Tipy pro rodiče

Dědictví je citlivé téma a pro děti to platí dvojnásob. Jako rodiče byste měli být připraveni s nimi o dědictví mluvit otevřeně a srozumitelně, a to i v případě, že jsou ještě malé. Vysvětlete jim, co dědictví znamená a jaká jsou jejich práva. Děti mají ze zákona nárok na podíl z dědictví, a to i v případě, že by v závěti nebyly uvedeny. Důležité je také s dětmi mluvit o hodnotě peněz a majetku. Naučte je, jak s nimi zodpovědně nakládat a jak si vytvořit vlastní finanční rezervu. V případě, že se ve vaší rodině vyskytne dědictví, je vhodné zvážit pomoc odborníka. Notář nebo advokát vám poradí s právními aspekty dědického řízení a pomůže vám s vyřízením všech formalit. Nebojte se dětem svěřit i starosti a odpovědnost spojenou s dědictvím. Mohou se tak naučit cenným lekcím o finanční gramotnosti a zodpovědnosti.

4 Nejčastější dotazy k dědictví dětí

Děti patří mezi takzvané neopomenutelné dědice a dědické právo jim garantuje podíl na dědictví i v případě, že by je zůstavitel v závěti opomenul. Nezletilé děti nemohou samy dědictví přijmout ani odmítnout, za ně tak činí jejich zákonní zástupci, obvykle rodiče, a to vždy se souhlasem soudu. Soud dbá na to, aby rozhodnutí bylo v nejlepším zájmu dítěte. Děti nabývají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu zletilostí, tedy dovršením osmnácti let. Do té doby za ně právní úkony činí jejich zákonní zástupci. Výjimkou jsou běžné záležitosti odpovídající rozumové a volní vyspělosti dítěte. Děti mohou například samy nakládat s drobnými finančními dary nebo si kupovat drobné předměty.